Zmínka z roku L.P. 1911 o ledování, zásobování sklepa hostince ledem k udržování nízké teploty piva, naznačuje, že pivo se u nás točí už opravdu dlouho, a pořád se točí. Ovšem skutečný rozkvět roviňské hospodské kultury započal až v roce 1949, kdy do naší milé vesničky přibyl mimořádný muž, pan Ladislav Holan, rodák z Plešišť (mimochodem z rodiště matky pokračovatele Krobiánovy tradice) a stal se novým hospodským. Byl mistrem řeznického nože a zabijaček vůbec, mistrem v pití rumu, ale zejména králem všech hulvátů a sprosťáků, zkrátka krobián jak se patří. A tak se mu také říkalo. Jen o dva kilometry dál přes les ve vesnici Počepice působil jeho bratr Sláva Holan s přezdívkou „Kurvanoha“. Všichni, kdo jsme Krobiána a Kurvanohu znali, víme, že pod jejich hulvátstvím tlouklo však chlapsky velké a laskavé srdce, a proto jsme je měli rádi a jejich nezaměnitelný humor zůstává v našich vzpomínkách navždy. Po skončení Krobiánovy cesty v roce 1975 začala neslavná éra spotřebního družstva Jednota, a když se historicky znemožnila, zabydleli se ve zdejších zdech sklářští mistři. Nové tisíciletí přivítala hospoda ovšem opuštěná.
Dnes znovu žije. Setkáváme se tady v družném rozhovoru a stejně jako naši předkové sedíme, poposedáváme, stojíme či postáváme, a řekněme si na rovinu, je nám dobře. Duch starého Krobiána žije. Příběh pokračuje.
